Vlastnosti koně
Znalost vlastností koně je pro jezdectví nepostradatelná. Pouze ten, kdo se stále pokouší koním porozumět, se může ve styku s nimi správně chovat.
Koně jsou stádovými zvířaty. Stádo jim poskytuje ochranu a
jistotu. Žádný kůň není rád sám - na tuto situaci si musí
pozvolna zvykat. Ve výcviku můžeme tento stádový pud využít,
např. použitím staršího, zkušeného koně jako vedoucího před
remontu.
Koně mají pevnou stádovou
hierarchii.
Pravidla, jak se k sobě navzájem chovat, jim zajišťují přežití
ve stádě. Boje o postavení, nejčastěji se vyskytující mezi
hříbaty, ale i tehdy, přijde-li do stáda nový jedinec, jsou
instinktivním chováním koní. Koně používají ke své obraně
kopyta a zuby. Nejsou při tom vždy ohleduplní. Na druhé straně
umí koně projevovat i jemné chování, výraznou vzájemnou náklonnost
a zvědavost.
Každý jezdec si musí uvědomit, že kůň si chce i ve vzájemném
vztahu s člověkem ujasnit hierarchii. Pouze takový jezdec,
který bude působit klidně, jistě a důsledně, bude koněm
akceptován jako výše postavený.
Koně jsou zvířata bránící
se v první řadě útěkem. Býložravcům nabízí bleskový
útěk nejjistější ochranu před nebezpečím. Koně mají různý
práh dráždivosti, nejistoty mohou vést k útěku. Zpanikaří-li,
jejich chování začne postrádat jakoukoli smysluplnost a může
vést až k nebezpečným situacím.
Pro jezdce je takové chování koně velmi nepříjemné, protože
se projevuje lekavostí. Je však naprosto zbytečné ho pro toto
instinktivní chování trestat. Klidné, trpělivé obeznámení
koně s co nejvíce novými věcmi a situacemi jim dodá důvěru
a jistotu.
Kůň je zvíře s potřebou
pohybu. Divoce žijící koně byli ve svém původním prostředí
rozlehlých stepí v pohybu mnoho hodin denně, aby si mohli
zajistit dostatečné množství potravy. Proto je pro
spokojenost koně důležitý dostatek pohybu, světla, vzduchu a
kontaktu se svými stádovými druhy. Je-li kůň ustájen, musíme
na tato kritéria při denní péči obzvlášť dbát. Koni musí
být umožněn dostatečný a rozmanitý pohyb, k čemuž patří
i chození do výběhu nebo na pastvinu.
Každý kůň se od jiného odlišuje svým charakterem a temperamentem, zálibami a averzemi. Jeho momentální
náladu a stav poznáme především podle hry uší, podle očí
a podle pohybu ocasu.
Koně nejsou od přírody agresivní. Často se však k sobě
chovají silácky, což je patrné obzvláště u hřebců. Problémi
při zacházení s koňmi však vznikají následkem neodborného
přístupu nebo špatných zkušeností zvířete.
Jezdec musí vynaložit mnoho času, trpělivosti a pozornosti,
aby správně rozpoznal a pochopil chování koně. Pouze tak může
dosáhnout jeho důvěry a náklonnosti, rozeznat u něj strach
od vzpurnosti a správně postupovat při jeho výchově a výcviku.
Správný výcvik se pozná podle toho, že se kůň v pohybu pod
jezdcem stále zdokonaluje, a zárověň si udržuje svou přirozenost
a individualitu.
Koně, kteří jsou při každodenní práci spokojení a ochotní,
nabízejí nejlepší předpoklady pro stabilní a harmonické
partnerství mezi člověkem a zvířetem. tyto předpoklady se podpoří a
upevní trpělivostí, respektováním psychiky koně a častým
chválením.